V jiných státech je PPP již standardním nástrojem, jak realizovat smělejší projekty nebo jen aktivněji zapojit soukromý sektor. Příkladem země, kde projekty PPP v oblasti dopravní infrastruktury dlouhodobě fungují je třeba Velká Británie, nebo Španělsko, Itálie a Austrálie. V České republice je přitom hned několik příležitostí pro PPP – nejen diskutované pokračování dálnice D3 v jižních Čechách, nebo vybudování železniční rychlodráhy z centra Prahy na letiště Ruzyně a dále do Kladna pod názvem AirCon. Proč takto třeba nefinancovat pokračování výstavby karlovarské rychlostní silnice R6? Můžeme klidně uvažovat o koncesním projektu na výstavbu pražského metra a již dnes připravovat tento projekt i na rozhodující alternativu k D1 – nedobudované úseky rychlostní silnice R35 od Liberce až po Mohelnici. Dlouhodobě ekonomicky rentabilních dopravních projektů ale najdeme určitě jak v oblasti silnic i železnic mnohem více. Můžeme také uvažovat i o investicích do technologií v dopravních sítích. Je na místě, aby  veřejný sektor dal těmto projektům konečně zelenou a jasně prohlásil, že to myslí se spoluprácí se soukromými investory vážně. V době, kdy je těžké získat úvěr pro jakéhokoli podnikatele, je obzvlášť důležitá veškerá vnější podpora, tak aby dobrý a silný investor mohl záměr zrealizovat. Pro banky přitom projekty PPP představují mnohem bezpečnější zakázky než u běžného podnikání. Hlavním rysem projektů PPP je totiž dlouhodobost, a pak určitě platí, že než budou projekty dokončeny, krizi již budeme mít za sebou. V našich podmínkách od momentu jasného záměru realizace středně náročného dopravního projektu formou PPP do střižení pásky musíme počítat nejméně s horizontem 4 až 5 let. 

 

Už i náš soused - Slovensko vybuduje prostřednictví PPP zhruba 150 kilometrů dálnic za 4,2 miliardy EUR. Pozitiva, která s sebou přinese partnerství veřejného a soukromého sektoru, jsou nepopiratelná. Kromě momentálního uvolnění přetížených veřejných rozpočtů se vytváří pracovní místa a zvyšuje se tak zaměstnanost. Nemluvě o celospolečenském přínosu multiplikačních efektů investic do dopravy. Pilotní projekty PPP přitom už byly téměř zapomenuty nebo dokonce skončily ještě před samotnou realizací. Mohla za to přitom zejména špatná příprava a málo politické vůle realizovat projekt. Není tedy načase zaměřit se  také na spolupráci privátního a veřejného sektoru? Zvláště když zkušenosti ze zahraničí ukazují, že tato cesta se osvědčuje. Nebo nevěříme, že naši odborníci projekty nezvládnou? Dejme jim konečně šanci a i tudy vede cesta k vyšší efektivitě výstavby dopravní infrastruktury.  

 

Zdroj:IHNed.cz